Kdo jsem

Jsem žena s obrovskou láskou k přírodě a zvířatům.

Baví mě zkoumat pestrost života. Líbí se mi vnímat možnosti a příležitosti, které se kolem mě nacházejí. Ráda sleduji různé úhly pohledu na svět a jinakosti každého z nás. Snažím se jít cestou vlastní intuice a pokud možno se u toho co nejvíc smát :)

Co mě baví?

Moji přátelé ze zvířecí říše.
Zvířata jsou součástí mého života již od mého útlého dětství. Vždy jsem jim rozuměla víc než lidem, neboť zvířata velice jednoduše vyjadřují jejich přání a potřeby. Navíc jsou pravdiví a pro mě dobře čitelní. I když manipulují s člověkem, vždy je to naprosto zřejmé a ničím se netají :). Komunikace se zvířaty je pro mě snadná a radostná, miluji, když jsem jimi obklopená a trávím s nimi svůj čas. Dělá mě šťastnou být v jejich přítomnosti a vnímat jejich potěšení a relaxaci, když jim hladím kožich :).

Ráda poslouchám lidské příběhy. Zároveň velkou radostí mi dělá se potkat v kruhu přátel, a celou noc bubnovat, tančit a zpívat.

Jsem vděčnou hostitelkou. Ač nejsem zdatná kuchařka, dělá mi velkou radost připravit pohoštění pro přátele, vytvořit kouzelnou atmosféru a nabídnout jim příjemný prostor pro společné bytí.

Moje tělo miluje pohyb. Běhám a bosky se toulám lesem, tančím, zpívám…

Baví mě být. Baví mě hledat radost i v naprosto běžných denních situacích.

Relaxování a uvolňování těla. Miluji ten pocit, když se zaměřím pozorností do těla a vnímám jak se uvoňuje každá moje buňka. Ten pocit rozpuštění je k nezaplacení :)

Vzdělání

Vystudovala jsem střední školu ekonomickou a na VŠ se rozhodla nejít. Chtěla jsem zkoumat život s tím, co mi nabídne. Pět let jsem pracovala v rodinné nábytkářské firmě, a zároveň celou dobu uvažovala nad tím, v čem bych se dál chtěla vzdělávat. Nakonec jsem se rozhodla jít cestou, která mě nejen něco naučí, ale pomůže mi v mém stávajícím životě změnit zásadní věci.

Dříve jsem nikdy nechodila na masáže, bála jsem se doteků a nebyly mi příjemné. Dotek pro mě znamenal vnitřní ohrožení a vždy jsem šla do velké křeče. Začala jsem tedy tady. Dala jsem si intenzivní rekvalifikační kurz sportovních masáží, kde jsem byla 15 dní „pod palbou“ doteků ze všech stran :). Poté už mi život pod nos strkal příležitosti jednu za druhou. Pohybovala jsem se pravidelně na kurzech tantrických masáží, kde jsem nejdříve byla účastnicí, později asistentkou. Záhy pokračoval intenzivní několika-měsíční výcvik sexological bodywork za účasti zakladatele Josepha Kramera z Kalifornie.

Absolvovala jsem roční lektorský kurz vědomé a aktivní přípravy na mateřství a rodičovství se specializací na tanec a cvičení a velkých míčích, který mi otevřel dveře k tématům kolem porodů a mateřství. Zpětně nechápu, kde jsem sebrala vnitřní odvahu kurz absolvovat (nemám zatím vlastní děti), zároveň jsem vděčná za vše co mi kurz předal!

Jsem certifikovaná lektorka metody 3×3 školy pánevního dna. Výuku jsem absolvovala u zakladatelky metody Renaty Sahani Skálové, kterou považuji za nejvzdělanější v této tematice zde v ČR.

 

Rekvalifikace/kurzy/semináře:

  • certifikovaný výcvik sexological bodywork (Joseph Kramer – Kalifornie)
  • EASE – certifikovaný výcvik smyslných tantrických masáží
  • rekvalifikační kurz sportovní a rekondiční masáže akreditovaný MŠMT
  • lektorka metody 3×3 ze školy pánevního dna (Renata Sahani Skálová)
  • lektorský kurz vědomé a aktivní přípravy na mateřství a rodičovství (rok a půl trvající kurz akreditovaný MŠMT)
  • kranio-sakrální terapie
  • relaxační holistická aroma-masáž
  • lymfatická masáž
  • medová masáž
  • relaxační masáž obličeje
  • indická masáž hlavy

Moje největší životní výzva

…. začít se radovat ze života.

Nechci se schovávat za virtuální masku věčně šťastného člověka. Chápu, že taková póza se dá však jednoduše vytvořit. Bohužel pak často deprimuje mnoho osob okolo, kteří získají pocit, že je s nimi něco špatně, když nejsou tak šťastní jako se prezentují lidi ve virtuálním a mediálním světě. Na internetu je tolik coachů, speakrů, terapeutů, léčitelů, motivátorů… a mnoho z nich se usmívá a tváří, že spolkli recept na štěstí. Mezi ně já patřit nechci. Ráda půjdu s kůží na trh.  Je normální zažívat smutek, apatii, vztek, bolest. Stejně jako je normální prožívat i radost, euforii a naplnění. Nechci se tady prezentovat jako chodící reklama na zaručené štěstí. Jsem jedna z vás. Žena, prožívající celou škálu pocitů. Občas dělám chyby, občas se něco podaří. To je prostě život :). Ráda bych s vámi sdílela slova o tom, že i já jsem pořád na cestě k tomu prožívat život víc radostněji a přítomněji.

….

Od puberty jsem se potýkala s těžkými depresemi. Dlouhá léta jsem o nich nemluvila. Měla jsem pocit, že nedokážu zapadnout do žádného kolektivu. Mísilo se ve mně během dne mnoho pocitů. Od naprostého odpojení se od sebe (tzn. necítím nic, jen mučivou apatii), pocitu že jsem na světě k ničemu, vnitřnímu tlaku, chaosu, třesu, paniky, úzkosti, až po hyperaktivitu. Po pár letech se na seznam přidala ještě neobyčejnou únavu a pocit vyhoření. Reálně jsem ale neměla z čeho vyhořet, byl to pouze vnitřní stav. I obyčejné věci jako umýt nádobí mě stálo mnoho energie. Občas křivka prudce vystoupala nahoru a já prožívala mánii, kdy jsem si najednou začala nalhávat, jak bude všechno v nejlepším pořádku a jak je všechno vlastně hezké. Pak zase křivka prudce klesla. Úspěšně se mi to všechno dařilo dlouhá léta tutlat před rodinou i přáteli. Nikdo neviděl ty černé myšlenky uvnitř mé hlavy, které mě na každém kroku provázely.

Začala jsem o tom mluvit s rodinou až po letech, kdy můj stav došel do stavu, kdy jsem si vnitřně přála opravdu umřít (doslova). Život pro mě nebyl život, bylo to vnitřní utrpení. Přitom můj vnější svět se zdál v naprostém pořádku. Těžko jsem mohla svým nejbližším říkat vše, co se ve mně odehrává, bylo by to pro ně obtížně pochopitelné a určitě i zraňující. I tak jsem o tom začala mluvit.

Pak přišlo největší zhroucení, kapačky, několik dní zvracení a poprvé jsem se odhodlala požádat o léčbu. Do té doby jsem nebrala žádné antidepresiva, žádné chemické léky. Řešila jsem vše přírodní cestou a snažila se to nějak sama zdolat. Nakonec místo do léčebny jsem odjela s mojí úžasnou mamkou na dva týdny obratem k moři. Za sluníčkem během vánočních svátků. Odpočívala jsem, nasávala teplo, jedla mnoho kvalitního jídla, spala…. a to pořád dokola 2 týdny.

Zpět jsem se vrátila zase se sílou bojovat a nevzdat to (začátek roku 2016). Antidepresiva a žádné léky jsem nakonec nenasadila, pokračovala jsem v intenzivní práci na sobě a alternativní léčbě. Od roku 2017 vše nabralo naprosto jiný spád. Výsledky mojí práce se začaly dostavovat. Serotonin se začal v těle vyplavovat. Svět začal být poprvé barevný. A to doslova! Nikdy předtím jsem neviděla kolem mě tolik barev! Začala se uvolňovat vnitřní tenze a sebekontrola nad vším se zásadně snížila. Pamatuji si moment, kdy jsem si řekla, že pokud bych takto prožívala přítomnost alespoň občas, stojí za to žít a hledat další cesty z mého stavu.

Začátkem roku 2018 už převažovaly v mém životě ty hezčí dny. Najednou jsem po letech vnímala do hloubky to, co mi společnost zvířat může nabídnout za dary. Začala jsem víc vnímat vůně, které si nyní užívám plnými doušky. Příroda je najednou pestřejší, zelená je víc zelenou a modrá je teď naprosto okouzlující. Prohloubil se mi soucit a jemnost. Vztek a zoufalost naopak ustoupily. Vše začíná získávat jistý balanc. Je to však občas dřina, to nepopírám :). Velkou roli na mém stavu také hraje to, že mi jsou velkou podporou v mnoha směrech moji rodiče <3

….

Uvidím, zda seberu odvahu a chuť napsat články do blogu ohledně tohoto tématu – co mi na cestě pomáhalo, co nikoliv. Jsem ráda, že jsem nyní zveřejnila alespoň výše napsané řádky, které mě snad ukážou v reálném světle, nikoliv uměle virtuálně vytvořeném.

Pro ty, kterých se (naštěstí :)) deprese netýkají a nezažili je: Když si zadáte do googlu „deprese či antidepresiva“, vyjede vám nespočet článků a můžete zjistit, jak rozsáhlé je prožívání depresí ve světě. Šokující je také si přečíst, kolik ročně Češi utratí za antidepresiva…